Krajina Českého zenového státu

Idea

Jak se ukázalo, současná západní společnost je v hluboké krizi. Ta pramení z krize lidskosti. Každý jednotlivec přirozeně cítí, co je pro něho dobré a co ne. Státní systém, který jsme postupně vybudovali, však jde proti našim potřebám. Jsme znevýhodňováni, šikanováni nebo perzekuováni státními úředníky nebo různými zájmovými skupinami za chování, které je lidské. Jsme nuceni k nesmyslným činnostem pod pohrůžkou sankcí. Slušní lidé se díky nesmyslnosti zákonů a vyhlášek pohybují na hranici kriminality. Nezdravý přístup zvítězil nad naší přirozeností. Jsme záměrně ovládáni strachem.

Proto je čas na radikální změnu v představě, kam můžeme směřovat nebo co můžeme vybudovat. Postupné, pomalé nebo „rozumné“ reformy vedly během desítek a stovek let k tomuto fatálnímu stavu v ekonomice, politice, i mezilidských vztazích. Reforma znamená návrat k původní formě. Tedy návrat k přirozenosti a jednoduchosti. Na počátku všeho byla jednoduchost a teprve strachem vedení lidé z této jednoduchosti vytvořili nezvladatelný státní kolos.

Návrat k jednoduchosti znamená navrátit se ke kořenům všeho. Jedině nesobecké ideály, které jsou reprezentovány takovými osobnostmi jako Gándhí, Matka Tereza, Dalajláma u nás pak Jan Hus, Jiří z Poděbrad, Jan Ámos Komenský, Josef Hlávka nebo Alfons Mucha a další, jsou hodné následování.

Proto vytváříme tuto vizi nového státu, kterou nazýváme zenový stát. Zenový, podle myšlenky duchovního minimalismu.

Nedá se vytvořit fungující stát z něčeho, co umírá, samo nefunguje a je desítky let na pokraji kolapsu. Proto je nutný návrat k jednoduchosti systému. Jedině jednoduchý systém zaručuje spokojený a svobodný život pro všechny.

Materialistický fatalismus vedl k tomu, že jsme se začali chovat, jako by po nás měl svět skončit. Ale my jsme zodpovědní za to, v jakém stavu svět předáme dalším generacím. Jsme zodpovědní za sebe a svůj život, za svou rodinu a děti, za kulturu ve které jsme vyrostli, a ve které žijeme. Jsme zodpovědní za stav přírody, která nám umožnila zakusit tuto životní zkušenost. A proto nezbývá než se tak i chovat.

Protože se historicky ukázalo, že do vedení společnosti mají tendenci se dostávat lidé, kteří upřednostňují zájem svůj nebo zájmy ekonomických nebo jiných skupin, je nutné zavést ve státní správě jasný režim. Na všech vysokých postech mohou být pouze lidé s vysokou úrovní vědomí.

Úroveň vědomí definoval David R. Hawkins, M. D. ve své studii z 80. let 20. století a její závěry publikoval v knize Moc versus síla. Na základě těchto závěrů budou moci zastávat vysoké státní funkce jen lidé s úrovní vědomí nad 500 bodů. Je to záruka toho, že pro ně bude vždy přednější zájem celku nad zájmy svými.

Ekonomické ukazatele jsou v současnosti důležitější než spokojenost lidí. Hrubý domácí produkt, kterým je měřen současný vývoj ekonomik a společností, vede k zotročování, nesvobodě a upřednostňování ekonomických hledisek nad lidskými. To je nepřijatelné. Proto bude tento čistě ekonomický ukazatel nahrazen Hrubým národním štěstím. Tento způsob hodnocení vývoje společnosti zavedl Bhútán a vyzval ostatní státy světa na půdě OSN k následování. My se k výzvě připojíme zcela prakticky, uvedením Hrubého národního štěstí do života.

Moc nad svým životem se musí vrátit zpět k lidem. Tedy tam, kde sami žijí. Nemáme žádný vliv na vytváření nejrůznějších vyhlášek a zákonů. I přes petice, které podepisují desítky tisíc lidí, nikdo v parlamentu či ministerstvech toto jasné vyjádření nesouhlasu nerespektuje. Světlo světa spatří nesmysly hodné Kocourkova. A těmito nesmysly jsme pak nuceni se řídit pod pohrůžkami sankcí. Parlament se sám politicky i lidsky znemožnil. Proto se nejdůležitější rozhodnutí vrátí zpět do obcí, malých měst a městských částí. Tam, kde jsou lidmi přímo voleni jejich zástupci.

Zároveň nás nikdo nemůže nutit dodržovat pravidla, která jsou proti zdravému rozumu nebo ohrožují nás nebo naše blízké či nás dokonce poškozují. Naopak každý, kdo svým chováním vědomě poškozuje ostatní, podvádí, lže, krade nebo i zabíjí, nemůže uniknout spravedlnosti na základě nepřehledných nebo hloupých zákonů. I vymáhání práva musí být jednoduché a rychlé.

I když to tak díky naší současné politice nevypadá, ve všem jsme plně kompetentní. Proto nemusíme poslouchat rozhodnutí a nařízení cizích institucí, bank či společností jenom proto, abychom byli politicky korektní. Sami si vybereme, co je pro nás dobré a co ne. Jedině vybudováním ostrova stability v nestabilní Evropě, začneme vytvářet lepší svět pro sebe, ale především i pro všechny ostatní.

Máme na co navazovat. Dlouho jsme byli duchovní, technickou i technologickou velmocí. Naši pradědové, dědové a otcové si předávali zkušenosti a dovednosti, které nás dělaly výjimečnými, které svou genialitou a mnohdy i krásou, obohacovaly svou dobu. A tato výjimečnost je stále v každém z nás. Jsme dědicové všeho, co na našem území vznikalo a máme povinnost ke své kultuře, svoje dědictví převzít a plně ho rozvinout.